A magyar irodalom csehországi recepciója 1848 előtt

Berkes, Tamás (2021) A magyar irodalom csehországi recepciója 1848 előtt. In: Metszéspontok - Magyar-szláv vallási és kulturális kapcsolatok. ELTE Szláv Filológiai Tanszék; Bolgár Kulturális Fórum, Budapest, pp. 197-208.

Preview

Text szlav_magyarkotet_197-208.pdf Download (392kB) | Preview

Abstract

The overture of the Czech reception of Hungarian literature can be dated to the two to three decades before 1848. This is when a readership in the modern sense emerged in both countries, on the basis of which the new institutional framework of literary culture slowly took shape (in the form of publishers, periodicals, societies, reading circles, etc.). This period was permeated by the intellectual program of national revival, spread by literature in the society, thereby accelerating the process of linguistic self-awareness (i.e. a national identity based on linguistic identity). Translations played an especially important role in cultivating and codifying literary language. The Czech interest primarily focused on the literature of the developed Western peoples, as well as the literature of related Slavic peoples, while the reception of Hungarian literature was limited. Nevertheless, during the 1930s Oszkár Sárkány was able to collect a relatively large amount of material, exploring, among others, the study years of F. Palacký in Hungary and his writing on Hungarian topics, the Hungarian literary borrowings of F. L. Čelakovský, and the mediating role of the German-language press in the region. The material explored reflects the mutual Czech-Hungarian stereotypes, as well as the negative sentiments stemming from nationalism. Předehra české recepce maďarské literatury spadá do dvou tří desetiletí před rokem 1848. V této době se v obou zemích vytváří v moderním smyslu chápané čtenářské publikum, které znamená oporu pro pomalu se formujíci nové instituční rámce literárního života (vydavatelé, časopisy, společnosti, čtenářské kroužky atd.). Toto období je ovlivňováno ideovým programem národního obrození, jež do společnosti proniká prostřednictvím literatury, a tím je urychlován proces jazykového sebeuvědomění (národní identity spočívající na jazykovém základě). V zušlechťování a kodifikaci literárního jazyka hrají stěžejní roli překlady. Zájem Čechů se obracel zejména k rozvinutým západním literaturám, respektive k literaturám příbuzných slovanských národů, recepce maďarské literatury byla nepatrná. I přesto dokázal ve 30. letech 20. století Oszkár Sárkány shromáždit poměrně bohatý materiál, prezentoval mimo jiné studijní léta Františka Palackého v Uhrách a jeho spisy s maďarskou tématikou, maďarské literární výpůjčky u Františka Ladislava Čelakovského, nebo zprostředkující roli německojazyčného tisku vycházejícího v Uhrách. V těchto materiálech se rovněž odrážejí česko-maďarské vzájemné stereotypy a z nacionalismu vyplývající negativní vnímání.

Actions (login required)

Edit Item