Avantgardní poetika Vítězslava Nezvala dvacátých let pod vlivem filmových vyjadřovacích prostředků

Dvořák, Martin (2026) Avantgardní poetika Vítězslava Nezvala dvacátých let pod vlivem filmových vyjadřovacích prostředků. STUDIA SLAVICA ACADEMIAE SCIENTIARUM HUNGARICAE, 71 (1). pp. 69-82. ISSN 0039-3363

Text 060-article-p69.pdf - Published Version Restricted to Repository staff only Download (353kB)

Abstract

Mezi československými spisovateli a umělci patřil Vítězslav Nezval především ve 20. letech (spolu s Karlem Teigem nebo Vladislavem Vančurou) k největším obhájcům filmu jako nejmodernější umělecké disciplíny. Svou pozornost kinematografii Nezval věnoval jako filmový kritik, částečně teoretik, ale také jako autor námětů a scenárista, tedy člen několika filmových štábů. Toto nadšení a umělecké aktivity výrazně ovlivnily také autorovu tvorbu literární, a to jak lyrickou, tak též prozaickou. Nezvalova imaginace a stylistické vyjadřovací techniky byly filmovým jazykem nesporně ovlivněny, avšak soustavné a důkladné analýze tyto „intermediální“ proměny autorovy tvorby dosud podrobeny nebyly. Studie mapuje charakter transformací Nezvalovy avantgardní poetiky v období 20. let minulého století a soustředí se na ty techniky autorova literárního vyjadřování, které simulují vyprávění filmové, tedy práci s vizualizací, střihem, optickými jevy a efekty, „kamerovou jízdou“, mise-en-scène. Tyto jevy, jež je možné souhrnně označit jako tendenci k filmovosti, bude studie sledovat v poetistické básnické sbírce Pantomima (1924) a autorově prozaické prvotině Karneval (1926). Vzhledem k Nezvalovu scenáristickému angažmá na konci 20. let, kdy jako aktivní člen několika filmových štábů pracoval na realizaci tří svých scénářů, se nabízí otázka, nakolik tyto techniky a pokusy o filmovost dokázal uplatnit i v praxi přípravy scénáře na natáčení, čemuž se studie věnuje ve svém závěru.

Actions (login required)

Edit Item